Stezka je asi šest kilometrů dlouhá, s dvanácti zastaveními u informačních tabulí u bývalých šachet a tam, kde stávaly lágry.
"Lidé toho o těžbě uranu ve Slavkově moc neví. Mnozí si myslí, že haldy a jámy pochází ze středověku. Je třeba si historii připomenout," řekl Milan Krištůfek, předseda občanského sdružení Permon, které stezku za 440 tisíc korun připravilo a vyznačilo s pomocí dotace z evropského fondu přeshraniční spolupráce Cíl 3.
Okruh přivede zájemce do západní části revíru, začíná u tabule stojící za sídlištěm na cestě ke koupališti. Jámy mají většinou zabetonovanou desku s trubkou jako větracím průduchem.
"Například jáma číslo 11 se nachází v areálu statku. Jáma číslo 8, kde se těžilo nejvíce, je v areálu firmy Pentar. Jeden ze čtyř trestaneckých táborů stával na místě dnešní věznice," popsal zajímavá místa na trase Krištůfek.
Na haldách skončily miliony tun hlušiny
Horní Slavkov byl součástí Jáchymovských dolů, které v listopadu 1945 založilo Československo se Sověty (Rusové také zpočátku podnik řídili). Průzkum v následujících letech ukázal, že cenné rudy je v okolí dostatek.
Z pětadvaceti zdejších jam se podařilo do roku 1959 vytěžit celkem 2 668 tun uranu. Na okolních haldách skončilo 3,2 milionu kubíků hlušiny.
"Sověti uran nutně potřebovali. Tady se k němu mohli po válce dostat okamžitě," vysvětlil Rudolf Tomíček, který o těžbě tohoto kovu na Slavkovsku napsal knihu. Slavkov se řadí až na konec žebříčku prvních deseti českých lokalit, co se týče množství vytěžené suroviny. Vede Příbram a Rožná.
Závod se potýkal s nedostatkem pracovních sil. V srpnu 1947 sem byli přesunuti nejdříve němečtí váleční zajatci. Později kriminální a političtí vězni. Město obklopovaly čtyři tábory, z nichž vedly k šachtám koridory s plotem z ostnatého drátu.
V nelidských podmínkách tu v letech 1951 až 1954 pracovali i hokejoví mistři světa Gustav Bubník, Vladimír Kobranov, Václav Roziňák a Stanislav Konopásek.
Nejintenzivněji se těžilo do poloviny 50. let. V roce 1953 měl slavkovský závod 9 241 zaměstnanců, z toho 3 885 trestanců. Časté byly smrtelné úrazy. Jen v roce 53 tu zemřelo 19 dělníků. Za celou dobu 103. Těžba skončila v roce 1959, když se zásoby a nejbohatší žíly uranové rudy vyčerpaly.
Město bylo svědkem i několika pokusů trestanců o útěk. Ten nejslavnější se odehrál v říjnu 1951. Z jedenácti uprchlíků jich pět bylo zastřeleno. Další dva skončili na popravišti později. Jednoho zabili komunisté na hranicích a jeden spáchal sebevraždu. Přežili pouze dva.
S těžbou uranu a komunistickou érou je spojena smutná část historie Horního Slavkova. Po tomto období zbylo jen torzo historické části města. Počítalo se s 18 až 20 tisíci obyvateli. Zbyl předimenzovaný dům kultury a hotel Tatran, dnes městský úřad s obchody.
