Smrk od Plešného jezera začal schnout po napadení kůrovcem v roce 2004, o pět let později ho dřevorubci pokáceli. "Kmen bylo zapotřebí porazit kvůli bezpečnosti turistů," řekl mluvčí NP Šumava Pavel Pechoušek.
Strom nebyl extrémně vysoký a proto nic nenasvědčovalo, že by mohl být tak starý. Na jeho skutečný věk se přišlo díky pracovníkovi strážní služby Národního parku Šumava Luďku Švejdovi, kterého zaujal počet letokruhů na pařezu a rozříznutém kmeni.
Stáří smrku pak přesně určili odborníci z laboratoře při Katedře pěstování lesa Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.
První letokruh se podle nich vytvořil v roce 1446, poslední v roce 2004. Z analýzy vyplynuly i další zajímavosti. Například to, že prvních 350 let smrk rostl zřejmě v pralese zastíněn vyššími stromy okolo něj a dosáhl pouhých 18 centimetrů tloušťky. "Obrat nastal v roce 1810, kdy se zásadně změnily světelné podmínky v okolí a začalo období jeho rychlého růstu, které trvalo zhruba dalších 200 let," uvedl Pechoušek.
Bývalé vedení parku podle Pechouška o zkáze extrémně starého smrku veřejnost neinformovalo, ale současné vedení, které proti kůrovci bojuje kácením napadených stromů, se rozhodlo návštěvníkům Šumavy osud stromu přiblížit. Upravené výřezy z kmene vystaví v několika informačních střediscích i v sídle Správy NP Šumava ve Vimperku. Nad jeho pařezem u Plešného jezera umístilo speciální informační tabuli.
Smrk byl druhým nejstarším smrkem na území Národního parku Šumava. Ještě vyššího počtu let se "dožil" Želnavský smrk. "Ten pokáceli Schwarzenbergové už v roce 1866. Tento strom rostl dokonce 585 let," uvedl Jiří Mánek, náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava.
Asi nejznámějším šumavským stromem byl Král smrků, který sám padl v Boubínském pralese v roce 1970. Jemu bylo "jen" 544 let.
