Hlavní záměr, upoutat pozornost, se organizátorům vcelku daří. Neobvyklý stánek na Náměstí republiky v Praze vzbuzuje v kolemjdoucích údiv, zvědavost, rozhořčení, souhlas nebo pobavení.
„To je fujtajblový, jdu od toho,“ říká rozhořčeně postarší paní. „To je šílený!“ kroutí hlavou její vrstevník. „To je jen jako? No ještě, že tak,“ odvětí a rychlým krokem odchází do metra. Další lidé zůstávají déle, prohlížejí si letáky a diskutují s aktivisty.
Kuriózním happeningem chtějí jeho tvůrci ukázat, že zabít psa většinu lidí pobouří, zatímco kapří krev na dlažbě českých měst se stala v Česku součástí předvánočního koloritu.
„Přitom schopnost kaprů cítit bolest je úplně stejná jako u psů,“ říká jeden z pořadatelů Marek Voršilka. „Chceme lidi vyprovokovat k přemýšlení, proč stejné násilí považují jednou za barbarství a jednou za součást předvánoční pohody,“ dodává.
Lidé se diví a hloubají, psi se nudí
Řada lidí si stánek fotí na mobil. Některým z nich není úplně jasné, co se tady vlastně děje. Nejeden divák si chvíli myslí, že se tady skutečně prodávají psi.
„Nebojte se, není to pravé maso, ani pravá krev,“ uklidňuje jedna z organizátorek paní, která se váhavě natahuje pro informační letáky.
Dva kluci se skejty v rukou se při pohledu na psy chechtají: „Dal bych si biftek. A pořádnej cheesburger!“ trumfují se. Když ale za nimi přijde mladá organizátorka, se zájmem se s ní pustí do debaty o historii konzumace kaprů v Česku.
Zda podobné akce můžou předvánoční kolorit nabourat, útlé středoškolačky Dominika a Nikol, nevědí. „Zrovna jsme se o tom bavili. Alespoň snad o tom budou lidé přemýšlet,“ domnívají se vegetariánky.
„Mně to taky přijde jako týrání kaprů, když je vidím v těch kádích,“ říká třicátnice Renata Burgerová. Zavalitého šupináče v pátek večer na talíři mít nebude. Už několik let totiž rodině servíruje mořské ryby.
Jen psi se časem trochu nudí. Toho největšího už nebaví pózovat a s cákanci umělé krve na tlapkách se začne procházet mezi přihlížejícími. Spolu s ostatními tady zůstanou až do večera.
