Je vám 35, jste tedy ve věku, kdy byste mohl nastupovat za starou gardu. Přesto v Plzni momentálně zažíváte jedno z nejvydařenějších fotbalových období v životě.
Sice říkám, že série nesleduju, ale o sérii, která se nám povedla (od začátku sezony dvanáct zápasů bez prohry, jedenáct výher v řadě, pozn. aut.), jsem samozřejmě věděl. Nijak jsem ji neprožíval, ale když se nad tím zamyslím, ještě jsem nic takového ve fotbale nezažil.
Teď jste mluvil o týmu. I vy sám jste ale mezi nejlépe hodnocenými hráči ligy, neustále v sestavě kola.
Na tyhle sestavy kol a hodnocení hráčů a podobně mám ve svých letech svůj názor a tohle už neprožívám vůbec. Jde spíš o to, abychom si to v kabině moc nepřipouštěli a moc to nečetli. Protože, jak říká náš asistent Karel Krejčí, potom ta rána po pádu z hrušky bývá velká. Takže si říkám, že je třeba udržet nějakou skromnost a pokoru. Možná to zní jako klišé, ale něco na tom je. Nám se po porážce ve 13. kole v Boleslavi naštěstí podařilo probudit dobře, takže pokračujeme.
Prozraďte recept na tak stabilní výkonnost ve fotbalově veteránském věku. Co je k ní potřeba kromě zdraví?
Zdraví je základ všeho. Na všechny otázky typu "co bych si přál" odpovídám, že zdraví. Pro nás sportovce je podstatné dvojnásob. Dalším faktorem je tým, který mám kolem sebe. Kluci jsou rychlí a možná tím trochu vynahrazují můj handicap. Já osobně se sice v těchhle letech nepovažuju za nějak pomalého hráče, ale samozřejmě proti Milanu Petrželovi, Honzovi Rezkovi nebo Danovi Kolářovi to tak může vypadat. I když zrovna dneska mě Milan na tréninku nepředběhl v souboji!
Vy zase máte jiné přednosti - kopací techniku, přehled...
To ano, ale kluci zase mé hře naprosto vyhovují a pomáhají. Doplňujeme se.
PAVEL HORVÁTHNarozen: 22. dubna 1975 v Praze. Střední záložník, číslo dresu 10. Kariéra: odchovanec Sparty si na Letné zahrál i první ligový zápas, dále FK Jablonec (1994-97), Slavia Praha (1997-2000), Sporting Lisabon (2000-02), Galatasaray Istanbul (2002), FK Teplice (2002-04), Vissel Kóbe (2004-06), Sparta Praha (2006-08), FC Viktoria Plzeň (od 2008). Úspěchy: 19 zápasů v reprezentaci, vítěz Českého poháru se Spartou, Teplicemi a Plzní. Mistr české ligy se Spartou, portugalské se Sportingem Lisabon a turecké s Galatasaray Istanbul. Zajímavosti: čestný sládek Plzeňského Prazdroje, zastupitel v Praze-Dubči. Zastává názor "...že když ho fotbal živí, a dobře, tak pro něj udělá maximum". |
Mělo by to hrozit. Trenér měl nedávno rozhovor v novinách, kde se do mě malinko navezl a musím bohužel říct, že správně. A jestliže si chci kariéru prodloužit, budu s tím muset něco dělat.
To myslíte vážně?
Myslím. Tady mám prostě rezervy... A i když to zní hrozně, doufám, že přes Vánoce se mi povede něco shodit. Možná i touhle cestou, že to zveřejním, si na sebe vytvořím sám tlak. Abych si pak neříkal, že mi stačí zhubnout kilo. Chci prostě víc.
Stane se z vás vegetarián?
To těžko. Maso v určitém množství je také potřeba. Budu to ale muset hlídat.
Co vlastně podle vás znamenají ty rezervy? Jedna klobása místo tří? Myslím týdně.
Třeba. Už to sice není jako dřív, že bych měl sekanou dvakrát týdně, dvakrát guláš s knedlíkem a po zápase vepřové koleno, to už je hodně prostřílené. Ale pořád tam ty věci jsou. Mám ale tajný plán...
Tak ho zveřejníme...
To právě nejde, nemůžu. Doporučila mi ho jedna kamarádka a doufám, že vyjde. Měl bych snad zhubnout. A ne liposukcí. Věřím tomu, že se to povede a že za dva roky, až mi bude 37, si tu ještě budeme povídat. O aktivní kariéře. Když tedy vydrží zdraví.
Jak dlouho byste chtěl ještě hrát?
Zrovna teď jsme se tu bavili o prodloužení smlouvy. Končí mi v létě. Těší mě, že zájem je, což je taky ocenění toho, jak nám to teď jde. A ještě příští sezonu bych měl hrát, když tedy vydrží kolena, kotníky. Svaly by snad vydržet měly. Ale cítím se dobře. Na to číslo v kolonce věk moc nekoukám, denně se pohybuju mezi dvacetiletými kluky. I to mě nabíjí.
Až s fotbalem skončíte, co budete dělat?
Těžko budu dělat řezníka nebo opravovat televize. Umím řídit auto, takže bych mohl rozvážet rohlíky, ale to by se mi asi nechtělo, i když tím neříkám, že to je špatná práce. Chtěl bych zůstat u fotbalu. Už loni jsem si chtěl dělat trenérskou A licenci, ale v zápřahu, jaký v sezoně je, jsem na to neměl moc myšlenky. Letos to vypadá podobně. Je mi líto narušovat předzápasovou přípravu tím, že bych jel třeba do Olomouce na školení, pak bych jel v pátek na zápas, v sobotu ho odehrál. Teď se nám daří a nerad bych něco měnil. A pak si třeba drbal hlavu, že jsme i kvůli tomu ztratili důležité body.
Vy jste v Plzni lídrem na hřišti i v kabině. Vyhovuje vám tahle pozice prodloužené ruky trenéra?
Tohle nijak neprožívám. Když pominu zahraniční angažmá v Portugalsku, byl jsem v takové roli celý život. Přijde mi to jakoby samozřejmé.
Když jste před dvěma roky přestupoval ze Sparty do Plzně, napadlo vás, že vlastně jdete do lepšího, bráno pohledem letošní tabulky?
Jednal jsem tehdy s pány Šádkem, Myslivečkem a Křížem a věděl jsem, že nechci hrát o desáté místo a jít sem dělat tátu devatenáctiletým klukům, aby se tu vykopali a pak prodali. Chtěl jsem o něco hrát. Moje vidina byla stadion a na něm poháry. Zatím jsem si tedy splnil jenom jedno. To s tím nevyhovujícím stadionem mě dost mrzí. Vyhráli jsme Český pohár, což je podle mého pro Plzeň obrovský úspěch. I když to není bráno jako titul, je to trofej a každý, kdo si ji zvedne, je nadšený.
Věříte, že se nového stadionu v Plzni jako hráč dočkáte?
Věřím. Co mně taky zbývá. I kvůli tomu budu dělat další zimní přípravu...
Hodně se mluví o výjimečné plzeňské partě. Vy jste prošel čtyřmi kluby české ligy, k tomu třemi v zahraničí, můžete tedy srovnávat. V čem je kouzlo plzeňské kabiny?
Je tady hodně kluků, kteří jsou stejně staří, od nějakých 23 do 28 let. Jsou si věkově hrozně blízko. Hodně dělá to, že chodíme po každém zápase společně na večeři, zajdeme se podívat na Ligu mistrů, chodíme na hokej. Nám Pražákům nedělá problém strávit v Plzni dva tři dny v týdnu. To asi moc netěší rodiny, ale já zastávám názor, že když mě fotbal živí, a dobře, tak pro něj budu dělat maximum. Na hřišti i kolem. Nepovažuju se za Plzeňáka, to ani nejde, když jsem strávil třicet let v Praze, ale lidi v Plzni beru a snad i oni mě. Z Prahy nás jezdí osm nebo devět a většina kluků tu nemá problém přespat, když jsou dva tréninky. Takže jdeme na kafe společně s těmi, co tu bydlí. Tohle třeba nebylo v Praze obvyklé.
Na kafe se v Praze nechodí?
Chodilo se, ale po tréninku. Nebylo to tak, že by se sešlo deset lidí, když je volno. A aby bylo na pozápasové večeři dvanáct, patnáct lidí, to taky není obvyklé. I to je jedna z věcí, která nám prospívá.
Jak vy Pražáci do Plzně dojíždíte, společně v autech?
Chvíli jsme jezdili já, Honza Rezek a Petr Jiráček jedním autem, pak jezdí Tomáš Rada, Kuba Navrátil, Dan Kolář a Fanda Ševinský. David Střihavka jezdil s Romanem Pavlíkem. Jenže já bydlím v Dubči, na druhém konci Prahy a teď mi otevřeli okruh. Jezdím tedy už sám, i kvůli dalším povinnostem, které v Plzni mívám. Koupil jsem si už i diář a zapisuju si, kdy co mám, abych na to nezapomněl.
Jak moc se parta odráží i v souhře na trávníku?
Taky dost. Každý má svoje místo v životě i v kolektivu, na hřišti to pak platí dvojnásob. Každý si musí na hřišti splnit své povinnosti, a když je neplní, jsou právě ostatní od toho, aby mu to připomněli. A mezi námi není nikdo, kdo by byl naštvaný nebo se urážel, když na něj někdo zavolá Koukej makat, nebo Vrať se za mě.
Jste známý jako vtipálek a recesista. Snesete ale i sám, když si někdo z kabiny udělá legraci z vás?
Mladí si zatím netroufnou, vědí, že je třeba budu jednou trénovat (smích). Ale určitě jsem už měl slipy namazané hřejivým finalgonem a podobně, ale vím, že tam jsou maximálně čtyři lidi, co si to dovolí. Ty pak pomsta nemine. Je to nekonečný kolotoč. Nemám problém s tím, když si chce někdo ze mě vystřelit a je to dobré. Ani já nikoho neurážím, je to všechno o tom se pobavit.
Budete se bavit i v zastupitelstvu v Dubči, kam jste byl teď zvolen?
To jsem sám zvědavý. Byl jsem jako nezávislý na kandidátce ODS. Známí mi říkali, pomož nám, budeš na kandidátce osmý, když budeme mít čtyři mandáty, bude to super. A večer mi volali, že jsem zvolený. Tak jsem jim říkal: Vy si děláte srandu, co budu dělat? Takže uvidím, jak to bude vypadat, teď bude ustavující zasedání. Když jsem se někdy v televizi v noci díval na přenosy ze Sněmovny, tak to byla síla. Na místní úrovni to je snad jiné. Ale ambice v politice rozhodně nemám.
A ve fotbale? Za kariéru jste už nasbíral tři mistrovské tituly…
No. Mám jen jeden pořádný, se Spartou. Se Sportingem Lisabon jsem hrál v mistrovské sezoně dva zápasy, v Turecku s Galatasaray Instanbul tři, takže beru jako normální jen ten se Spartou, kde jsem hrál. Jinak jsem byl taková podržtaška. A jestli se chcete zeptat, jak to bude v Plzni, tak o tom nepřemýšlím. Teď nás čeká Ostrava, pohár, doma Liberec, zápasů je ještě hrozně moc. Až budeme mít tři zápasy do konce a povedeme o čtyři body, budu přemýšlet nad tím, jestli šance je. Teď je to bezpředmětné. Devět bodů, o které teď vedeme, to jsou tři zápasy a může to být pryč.
Dobře. Ale neříkejte, že titul s Plzní by nebyl pěkný.
Byl by nádherný!
